Vápencový Lom v obci Ligota Dolna

Tento lom vznikl před druhou světovou válkou, intensivní těžba zde probíhala v 70. a 80. letech 20. stol. a byla ukončena v roce 1994. Když se sem blížíme cestou od obce Ligota Dolna, vidíme pec k vypalování vápence s šachtovou konstrukcí, pocházející z období před druhou světovou válkou. Tyto pece se obvykle nedekorovaly, proto je velmi atypické umístění na stěně pece velmi pěkného reliéfu znázorňujícího Ikara, hrdinu starořeckých bájí, který měl být prvním člověkem létajícím ve vzduchu. Při svém prvním letu tragicky zahynul. Reliéf byl zde umístěn jako připomínka letce z blízkého letiště v obci Ligota, který v roce 1932 zahynul, když narazil během letu na tuto pec.

V lomu (výška stěny dolního hlavního díla je 10 m) se na horní úrovni – 8 m odkrývají vápence tzv. gogolinských vrstev (spodní úroveň) a nejnižší část górażdżaských vrstev (svrchní úroveň).

Viditelnou úroveň tvoří tence vrstvené (2-4 cm) vápence, s mírně vlnitě porušeným povrchem dolních a horních vrstev. Těmto vápencům říkáme zvlněné a jsou typické pro gogolinské vrstvy (byly nalezeny také v údolí Krowiok). Pokud hledáme v suti fosilie, musíme konstatovat, že nejsou příliš početné a hlavní zastoupení zde mají mlži Plagiostoma striatum. Zdejší suť je velmi drobnozrná, chybí zde průřezy lastur nebo jiné odhalitelné pouhým okem struktury. Jak již bylo řečeno u v části pojednávající o údolí Krowiok, takové útvary vznikají v lagunách, v klidných a poměrně málo okysličených vodách. Ve vyšších partiích stěny, v oblasti zvlněných vápenců jsou poměrně časté mocnější (do 12 cm) vrstvy vápence s rovnějšími povrchy. Po rozlámání vzorku takové horniny zjistíme, že se jedná o hrubší zrno, více krystalické, a častěji (v méně krystalizovaných místech) uvidíme početné slimáky a mlže. Toto jsou sedimenty přinášené do lagun bouřkami, které přelévaly vodu přes pruh mělčin oddělující lagunu od moře a přinášely sem lastury z bariery. Právě tyto epizodní bouřkové proudy vytvořily vápenec skládající se z mušlí živočichů. Podívejme se ještě na jižní stěnu kamenolomu. Červenají se zde obrysy velmi velkých a početných krasových nálevek, souvisejících s rozpouštěním vápenců roztoky kroužícími v horninách podél prasklin a štěrbin. Tento proces může probíhat pouze za teplých klimatických podmínek, které zde byly v střední části třetihor, kdy tyto nálevky vznikly.

Horní úroveň je tvořena zcela jinými vápenci: mají silné vrstvy, jsou světlejší a, což je zřetelné ve vzorcích, jsou z vápenců plných rozdrobených lastur a onkoidů. Jsou tu i vápence s velmi jemným zrnem (průřez mají obdobný, jako tomu bylo u spodní vrstvy), které se však liší od dolní vrstvy mnohem mocnějšímu vrstvami a absolutní absenci fosilií. Tato soustava hornin je klasický profil nejnižší górażdżanské vrstvy, srovnatelný se spodní partií hlavní stěny v amfiteátru. Strop gogolinských vrstev je překrytý dlouhými (více než 10 m), vlnitě prohýbanými hřbety vysokými několik centimetrů a seřazenými v rozestupu několika desítek cm. Je to krásný a poměrně ojedinělý příklad zvlnění, tzv. riplemark. Nehledě na tento trochu divný název, mohl se s takovým profilem setkat každý (i když v menším měřítku) na písčité mořské pláži nebo v říční mělčině. Jedná se o zvrásnění způsobené vlněním nebo proudem vody – síla vln nebo proudu pohybuje zrníčky sedimentu, vytváří z nich hřbety, které se postupně posunují ve směru proudu. Stejným způsobem vznikají duny, s tím rozdílem, že v jejich případě jsou částečky poháněny větrem. U struktur sledovaných v Ligotě jejich vlastnosti: značná délka, symetrie obou stran, poměrně malé zvlnění a občas viditelné rozdvojení ve tvaru písmene „Y“ dokazují, že vznikly v důsledku vlnění a ne jednosměrného proudu vody. Toto dokazuje, že dno této části nádrže bylo mělké (vlnové riplemarky nevznikají ve větší hloubce jako 20 m, a nejčastěji se vyskytují v hloubce několika metrů).

Při východu z lomu stojí za to se rozhlédnout na malých haldách poblíž pece na vápenec – někdy se tam podaří najít skutečně pěkný exemplář fosilie.

Byly použity materiály z publikace: Zanim Góra Św. Anny wynurzyła się z morza. Skamieniałości, jaskinie i drogie kamienie wokół sanktuarium św. Anny

Robert Niedźwiedzki, Marek Zarankiewicz

Vybraná bibliografie (pouze v polštině)

*V této práci jsou využity, se souhlasem opolské redakce deníku Gazeta Wyborcza, části tekstu Roberta Niedźwiedzkého, zveřejněného v deníku Gazeta Wyborcza 3. 11. a 30. 12. 2006. Byly také použity archeologické informace poskytnuté dr. Andrzejem Wiśniewským z Vratislavské Univerzity.