Sopečná Činnost Hory Sv. Anny

V třetihorách, na přelomu paleogénu a neogénu (před 27 - 15 mil. let), na celém území Slezska vznikaly stovky sopek, celosvětové velké tzv. alpské horotvorné procesy (v Evropě iniciované tlakem africké desky na evropskou), způsobily vznik pnutí a zlomů uvnitř Země a změny tlaku přinesly zkapalnění hlubokých vrstev hornin a zvedání magmatu prasklinami směrem k povrchu. Na území dnešní Hory sv. Anny vznikla sopka před 27 mil. let (konec spodních třetihor - paleogén), což dokazuje radiometrické měření zdejších čedičů. V tomto období byly triasové horniny pod mocným několik desítek metrů příkrovem hornin z období křídy a tak právě na pískovcích na a slínech se opírala základna nové sopky. Magma vznikalo zkapalněním hornin v hloubce kolem 50 km, následně postupovalo do ležícího mělce pod sopkou sopečného krbu, odkud bylo sopouchem odváděno jako láva do kráteru. Výrony lávy byly spojeny s vyvrhováním dalšího materiálu: vulkanického tufu i brekcií (obsahující velké pyroklastické horniny, např. sopečné bomby, a také kusy čediče s ostrými hranami, které exploze vytrhla ze stěn sopky). Vznikající sopečný kužel byl takto tvořený proměnlivě z vrstev lávy a tufu, obdobně jako dnešní Vesuv. Po tisících let aktivity, prudká křeč vymrštila zbytek tekutého magmatu ze sopečného krbu na povrch sopky, a prázdný krb se v důsledku tlaku okolní horniny zapadl. Toto přineslo sesun významné části kráteru sopky z míst nad komorou dovnitř, čímž vznikla kaldera. Během katastrofálního propadu obrovské bloky čediče, tufu, ale také sedimentů (období křídy a triasu) odtržené od hornin, na kterých stála sopka, se posunuly dovnitř Země, o několik desítek metrů pod tehdejší úroveň terénu. Po této explozi sopečná činnost pomalu vyhasínala a zbytky sopečného kuželu spolu s kalderou začaly postupně erodovat (zvětrávání, možná i činnost vody v potocích apod.). Po nějakou dobu ještě uvnitř mezi horninami kroužily horké roztoky, které připomínaly o předchozí sopečné aktivitě. Někdy reagovaly s horninami ve své blízkosti (tím způsobem vznikal na Hoře sv. Anny jaspis), jindy se z nich vysrážely v prasklinách skal minerály. Po několika milionech let byla celá sopka prakticky zničená a po dalších několika milionech eroze odstranila také příkrov hornin z období křídy a odkryla triasové horniny, jejichž pozvolné erodování probíhá i v současnosti. A tak, když se zde podíváme na františkánský klášter postavený na vrcholku příkrého čedičového kopce, jehož tvar nám připomíná kužel sopky, musíme si uvědomit, že to v žádném případě není skutečná sopka, protože ta zmizela před miliony let spolu s mocnou vrstvou sedimentačních hornin, na nichž stála. Dnes vidíme pouze fragmenty sopouchu, tedy vyplněného ztvrdlou lávou komína, spojujícího původně kráter se sopečným krbem v hloubi Země. Dnešní kuželovitý tvar je pouze výsledek eroze. Čedič je mnohem odolnější na erodování než vápence a tufy, které jej původně obklopovaly, a tak povětrnostní vlivy rychleji odstranily okolní horniny a ponechaly tvrdý komín tvořící dnes strmý kopec. Těmto formám se v Polsku také říká „twardzielec“. Objevuje se ještě otázka proč se na jižní straně sopečného komínu, ve starém lomu dochovaly bloky hornin z období křídy a tufy a lávové brekcie bývalého sopečného kuželu, když samotný kužel a horniny na něm byly zničené? Jsou to zřejmě kusy bývalé sopky, které se během jejího rozpadu dostaly hluboko pod úroveň tehdejšího terénu, proto je eroze odkryla až teď.

Byly použity materiály z publikace: Zanim Góra Św. Anny wynurzyła się z morza. Skamieniałości, jaskinie i drogie kamienie wokół sanktuarium św. Anny

Robert Niedźwiedzki, Marek Zarankiewicz

Vybraná bibliografie (pouze v polštině)

*V této práci jsou využity, se souhlasem opolské redakce deníku Gazeta Wyborcza, části tekstu Roberta Niedźwiedzkého, zveřejněného v deníku Gazeta Wyborcza 3. 11. a 30. 12. 2006. Byly také použity archeologické informace poskytnuté dr. Andrzejem Wiśniewským z Vratislavské Univerzity.